Marianne Harlow

Přestože má s největší pravděpodobností nějaké románské předky, narodila se stejně jako většina obyvatelů Bradavic na území Velké Británie. Pochází ze smíšené rodiny, kde dostali do vínku magii jen její otec a právě Pauline. Nedá se však říct, že by bylo prostředí nějak idilické - otec byl ve výchově dosti utlačován, o kouzlech se nesmělo byť ani jen ceknout a šílené hádky mezi oběma rodiči byly na denním pořádku. Když jí v jedenácti přišel, narozdíl od jejího bratra Matthewa, dopis o přijetí do Bradavic, byla už situace v domácnosti tak vyhrocená, že byl její otec tyranskou matkou přinucen Pauline nadobro opustit. Další scénář by se dal přirovnat ke klasické pohádce o Popelce, vyjma toho šťastného konce s krásným princem. Jedinou její útěchou byla právě Škola čar a kouzel. Musela dosti tvrdě dřít a učit se, aby se tam vzhledem ke špatnému nepodporujícímu rodinnému zázemí, od něhož nezískala ani galeon, udržela. Přese všechno si však našla několik nenahraditelných kamarádů a dokázala být šťastná. Jelikož se otec pro její dobro musel zdržet veškerých styků a kontaktů, absolutně netušila, kde je, jak se má a co právě dělá. Jen v průběhu čtvrtého ročníku přišel kratičký strohý oznam o tom, že byl zavražděn mudlou. Jakoby se ani nechumelilo, jakoby to byla běžná denní rutina a nešlo o život lidské bytosti. S jejím školním prospěchem to začalo jít z kopce, přestala se učit a měla za sebou pár problémů a následných kázeňských postihů. Ke všemu brala silná antidepresiva. Vše se s obtížemi postupem času srovnalo, úspěšeně dostudovala a nějakou dobu pobývala u svého kamaráda, než se sama dokázala postavit na nohy. Její spása přišla v podobně pracovní nabídky právě z Bradavic, kde začala učit Lektvary.

Hledáte-li přísnou kozervativní a nekompromisní profesorku, snad abyste šli zase o dům dál. I ve své funkci je dost ochotná vyslechnout si cizí názor a udělat vše pro to, aby pokud možno pomohla – ať už jde o práci, vysvětlení učiva či nějaké osobní problémy. Je dosti zarytým melancholikem a často se ve svých myšlenkách pohybuje všude jinde, jen ne zrovna tam, kde ve skutečnosti je. Při seznamování s novými lidmi nepůsobí příliš uvolněně, ale přesto je dosti naivní a její důvěru si získáte snadno. Jakmile ji však zklamete, podrazíte, není jisté, jaký důsledek celá věc bude mít. Co se týče výše postavených lidí, chová velký respekt, ale neváhá se bít proti tomu, co by jakýmsi způsobem popíralo její vnitřní morální kodex – i když by z toho v konečném znění pramenily problémy spíše pro ni samou.